je pejsek, kterého naše rodina miluje. No jeho plemeno se vlastně jmenuje west highland white teriér. A já jsem si několik pejsků vygenerovala v AI a také je vyčistila pro toho, komu by se některý mohl hodit do obrázků.
Moje kamarádka má vestíka, tihle psíci jsou hotoví komedianti, ten její Alfík, je hlavička přemýšlivá, psí kašpárek a vždycky nás rozesměje těma jeho vylomeninama. A jak se dokáže zaprasit, to úplně miluje, čím je špinavější, tím je šťastnější. Někdy mu říkáme prasopes. Jsou to nádherní pejskové.
Jo to známe. :) Vždycky jsem říkala, že vedu z procházky bílého psa s černým podvozkem. A to jejich komediantsví jsem také zažila. Strašně kulhal, hlídala jsem ho mladým, i s vnoučkem, když šli na ples. Nedokázal vyskočit na gauč, neběhal po pokoji, když cítil venku pejska, jen se po mně smutně koukal, seděl nebo si jednu tlapku skoro nosil. Snacha tvrdila, že ji prohmatala a nic podezřelého nenašla. Já jsem si k němu sedla na zem a jen ho hladila, mluvila na něj, konejšila, že kdybych měla tu sílu z něho bolest sejmout, ale nemám...... bla bla a stále dokola. Když mladí přišli, řekla jsem jim, že musí jít hned druhý den na veterinu, že to kulhání a celé jeho chování není normální. Druhý den jsem volala mladým, jak je s Denym a snacha se začala smát, prý na mně hrál habaďůru, abych se s ním mazlila a jinak běhá zase jako šídlo. :-D
Moc hezky jsi vše vyčistila Maruško. Naši mají jorkšírku a také je třeštidlo. Jak k nám přijdou, tak už ji mám na klíně a hned mi olizuje ruce, aby dostala dobrůtku...Ty psí oči, to člověk neodolá a pro dobrůtku musí jít...
Jorkšír má také pěkný kukuč a vím, že je to neposeda, často ho potkávám. Mají ho v sousedním paneláku. Kdysi jsem fotila z okna, jak se skoro celý prostrčil mezi balkonovými šprušlemi. Měla jsem strach, že spadne ze 7 patra. Naštěstí tam paní měla muškáty a ty mu v tom trochu bránily.
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.png)
.png)
.png)
.png)
Moje kamarádka má vestíka, tihle psíci jsou hotoví komedianti, ten její Alfík, je hlavička přemýšlivá, psí kašpárek a vždycky nás rozesměje těma jeho vylomeninama. A jak se dokáže zaprasit, to úplně miluje, čím je špinavější, tím je šťastnější. Někdy mu říkáme prasopes. Jsou to nádherní pejskové.
OdpovědětVymazatJo to známe. :) Vždycky jsem říkala, že vedu z procházky bílého psa s černým podvozkem. A to jejich komediantsví jsem také zažila. Strašně kulhal, hlídala jsem ho mladým, i s vnoučkem, když šli na ples. Nedokázal vyskočit na gauč, neběhal po pokoji, když cítil venku pejska, jen se po mně smutně koukal, seděl nebo si jednu tlapku skoro nosil. Snacha tvrdila, že ji prohmatala a nic podezřelého nenašla. Já jsem si k němu sedla na zem a jen ho hladila, mluvila na něj, konejšila, že kdybych měla tu sílu z něho bolest sejmout, ale nemám...... bla bla a stále dokola. Když mladí přišli, řekla jsem jim, že musí jít hned druhý den na veterinu, že to kulhání a celé jeho chování není normální. Druhý den jsem volala mladým, jak je s Denym a snacha se začala smát, prý na mně hrál habaďůru, abych se s ním mazlila a jinak běhá zase jako šídlo. :-D
VymazatMoc hezky jsi vše vyčistila Maruško. Naši mají jorkšírku a také je třeštidlo. Jak k nám přijdou, tak už ji mám na klíně a hned mi olizuje ruce, aby dostala dobrůtku...Ty psí oči, to člověk neodolá a pro dobrůtku musí jít...
OdpovědětVymazatJorkšír má také pěkný kukuč a vím, že je to neposeda, často ho potkávám. Mají ho v sousedním paneláku. Kdysi jsem fotila z okna, jak se skoro celý prostrčil mezi balkonovými šprušlemi. Měla jsem strach, že spadne ze 7 patra. Naštěstí tam paní měla muškáty a ty mu v tom trochu bránily.
Vymazat